Tuky jako palivo – časopis 53 x 11 (5/2023)

Můžeme se dohadovat, jestli letošní Giro bylo, nebo nebylo tím nejzmoklejším v dějinách. O čem ale debat nebude třeba, je to, že aby chladné a mokré podmínky tří italských týdnů peloton přežil, musel tankovat do nádrží vysoké oktany, protože jiné než optimální klimatické podmínky přidávají na
energetické náročnosti výkonu. A hlaďák je přeci cyklistův strašák.
„Chlad,“ připomíná Bc. Jana Žídeková z firmy Training & Food specializující se na výživové a tréninkové poradenství, „je považován za fyziologický stresor. Tloušťka podkožního tuku a vrstva oblečení posouvají tuto kritickou teplotu níž, takže tělo chlad nevnímá jako faktor ovlivňující termoregulaci.
Enviromentální podmínky (teplo, zima, vlhkost, nadmořská výška) přehlušují produkci metabolického tepla, aby udržovaly tělesnou teplotu a teplotu svalů, a zásadně ovlivňují potřeby organizmu, a to zejména spojené s příjmem energie, živin a tekutin. Během etapového závodu dochází k redukci
zásobních energetických rezerv.

Přes promyšlený a bohatý jídelníček není neobvyklé, že závodníci z Grand Tours odjíždějí s jinou, nižší váhou, než se kterou dorazili na start první etapy. Otázkou pro specialisty pak je, zdali je hmotnostní úbytek špatným znamením, kolik procent váhy se dá ještě považovat za únosnou daň takovému typu závodu a jaký už je kritický. „Odhadnout vhodný energetický příjem pro jednotlivého sportovce je náročné.

Proměnlivost energetické potřeby je dána geneticky a také denní zátěží v etapě,“ tvrdí nutriční specialistka.
„Pokud dojde ke ztrátě tělesné hmotnosti, je samozřejmě sportovec v energetickém deficitu a může v závislosti na deficitu nastat zvýšené riziko ztráty LBM (tělesná tkáň s odečtem tuků) a s tím k narušení endokrinní a imunitní funkce. Nejčastěji ale k hmotnostním výkyvům dochází zejména hrou vody
v těle….viz článek